Motoworld

IRON BUTT 2015

25.01.2016

Když jezdím po Americe a někdo na Biku mne předjede, vždy sleduji jeho značku, zda pod ní nemá podložku, která dokazuje, že je členem IBA - Sdružení nejtvrdších jezdců na světe „Plechový zadek“!
 
 
Zrovna tak pozoruji stroje, pokud je někde jejich větší koncentrace, a sem tam na nějaký narazím. Neliší se jen podložkou pod značkou, ale též specifickou výbavou, která nepochybně informuje, že ten kdo stroj sedlá v sedle tráví mnoho desítek hodin a mnoho tisíc mil. 
To jak píši, sem tam na nějaký narazím, tak to „sem tam“ je skutečně pravda. Iron Butt Association (IBA) má na celém světě cca 60 000 členů, těch bikerů, kteří mají ve znaku napsáno  WORLD’S TOUGHEST MOTORCYCLE RIDERS (Světově nejtvrdší motocykloví jezdci a moto The World Is Our Playground, (Svět je naše hřiště). Ještě jsem nepotkal IBA jezdce na ROUTE 66, protože to je pro tyto jezdce weekendová záležitost. Na R 66 je lze potkat snad jen když někde v pouštní oblasti křižují R 66 od severu k jihu, či obráceně.  Většinou mají naspěch a ani při řídkých zastávkách pro dočerpání paliva se moc nezdržují a nezaplétají hovory. 
 
Vážně jsem začal přemýšlet o účasti v IBA programu ve chvíli, kdy mi Irský Interrep GWCIR Kevin Reynolds asi před 5 lety poslal elektronickou verzi knihy presidenta Irského GW klubu a já jsem se s ní seznámil. Již před tím jsem vyzkoušel asi 10 dálkových jízd v Evropě, jen tak jako distance tasting (vzdálenostní zkoušku) od 1200 km do 1 600 km, vždy jsem se lehce vešel pod 24 hodin, několikrát dokonce ve dvou a s vozíkem. Rozhodl jsem se, že pokud jízdu podniknu, bude to v USA a nejlépe na vlastním stroji. V Evropě je to trochu složitější. Trvalo to sice nějaký rok, zajistit v USA Base Camp a stroje. Také ze začátku, i přes mnohé zkušenosti za řídítky, jsme byli s Moosem nadšeni z toho, že již sedláme své stroje a měli jsme také několik míst, kam jsme chtěli nejdříve. 
Letos na podzim (2015) po jízdě napříč nádhernou Nevadou, okouzlujícím Utahem a dech beroucím Coloradem, inspirování vyjížďkou na Pikes Peak 14 110 feet z Colorado Springs, Moos prohlásil, že si myslí, že je právě ta pravá chvíle, udělat si první postupový test SS 1000 (Saddle Sore – Bolavé sedlo) a pokusit se zařadit mezi elévy dálkových jízd, což obnáší 1 000/24, 1 000 mil za 24 hod. 
 
Kyslíkový doping před startem. Byli jsme hodně vysoko !!
 
Kyslíkový doping před startem. Byli jsme hodně vysoko !!!
 
Nejprve jsem se trochu ulekl, je to tak vždy, když člověk na něco myslí a najednou je to tady, ale jsme rozjetí, kolem 5,6,7 stovek mil denně, s jedním dnem odpočinku, jen asi 80 mil na Pikes Peak, předpověď počasí docela příjemná, sice trošku někde déšť, ale většina suchá, teplota i rosný bod v normálu, když si lehneme mezi 9 a10 pm a budeme vstávat ve 4.30 am, na 5 am jsme si stanovili odjezd, mohlo by to vyjít. Trať byla plánována na 1 285 mil, až do našeho cílového místa Nashville TN.
 
3, 2, 1...  START !!!
 
3, 2, 1 ... START !!!
 
Jízdy IBA mají velmi pevná a velmi striktní pravidla. Jízda musí být odstartována a ukončena  vždy nějakou autoritou, policista, hasič, sheriff, starosta, hoteliér a tato autorita musí být ochotna dosvědčit pravdivost jí provedeného záznamu při slyšení.
 
A hned po startu natankovat!
 
Hned po startu natankovat!
 
Jízda musí být nejvíce po 300 mílích doložena tankováním, rovněž tak start a cíl musí být ještě doloženy dokladem o tankování v jeho bezprostřední blízkosti. Trasa musí odpovídat speciální mapě Google IBA v absolutně nejkratší spojnici deklarovaných míst a není přípustné, aby byla kratší ani o jeden feet. Doporučuje se cca + 10%. U času je to zcela jasné. Přesný záznam autority ještě doložený potvrzením o tankování s časem tankování, což je dnes již samozřejmost. 
 
... pokračování příště :-)
 

11.09.2020

obrázek


BIKETOBERFEST - leták

 

 

 

 

 

ULTIMATIVNÍ BIKING 2019 - Made in USA

Ani přesně nevím, kdy vznikl ten nápad, vydat se na velké americké dobrodružství v sedlech.
Je pravda, že bilaterálně jsme o velkém US tripu hovořili již několik let, ale stále se nevědělo, kdy. Až najednou na setkání Chapter GE-C na začátku roku padlo rozhodnutí. Navrhl jsem období, které se jmenuje „Indian summer“. Je to déle trvající suché, slunečné, teplé a málo větrné počasí na konci podzimu, na severoamerickém kontinentu. Babí léto na rozdíl od Indiánského, nastává na konci léta a na evropském kontinentu. Tato dvě označení nejsou tedy synonyma, jak se často plete. V období Indian summer jsem byl v US již mnohokrát, a mám toto krásné roční období dobře vyzkoušeno, a moc rád. Konečný termín byl na první schůzce v únoru dohodnut na dobu od 19. září do 20. října, 32 plných amerických dnů. A tak se začal naplňovat náš „American dream“, americký sen každého motorkáře. ..... POKRAČOVÁNÍ ZDE

Více »

soubor Příloha ke stažení


roline               

© motoworld.cz | vyrobilo SMWORKS - digital agency